Fotogalerie

a mámo,
má každá
cesta cíl?
to nevím,
můj malý
příteli,
pro mě
je cesta
proměnou
v motýla;
a mámo,
má jít
člověk
sám,
nebo
s druhými?
na poušti
ve dvou,
v horách
sám,
srdce ti
řekne,
koho
obejmout;
a mámo,
mám
zdravit
i stromy
podél
cest?
cožpak
bys
minul
přátele
beze
slov
díků?
neminul,
mámo;
a tamhle,
mámo,
za těmi
kopci,
jsou
také
cesty,
vedoucí
odněkud
někam?
to ty
jsi ta
cesta
a s tebou
jdou
všichni,
které
máš rád;
tak já
jdu,
mámo,
a vrátím
se
zrovna
k obědu,
s malou
větvičkou
jeřabin
pro
tebe

někteří
přišli
jen
z druhého
břehu,
jiní
putovali
až
z velké
dálky;
jedni
šli sami,
druzí
pospolu,
v objetí,
které
bylo
na počátku
rozdělení
světla
a tmy;
přišli
luční
koníci,
střevlík
i motýl
s potrhanými
křídly;
všichni
věděli,
že přijít
musí;
modř
jejích
šatů
vystavěla
chrám,
v němž
plavali
akvamarínoví
delfíni
a s nimi
lidé
naděje
a víry;
někteří
měli
v rukou
květy
ladoňky,
jiní zas
ve vlasech
snítku,
chrpy
či stéblo
rozrazilu;
nemluvilo se,
slova
ukrytá
v hloubce
nevysloveného
by
k modři
jejích
šatů
neřekla
nic
podstatného;
dva
delfíni
zpívají
píseň
o obrácení;
v dlani
tiskneš
šupinu
chalcedonu
a čekáš
na
západ
slunce