Historie
a táto,
když
věci
byly
a nejsou,
to je
smutné,
viď?
jako
když
mi
tehdy
voda
vzala
tu
krásnou,
z kůry
vyřezanou
loďku,
a já tam
seděl
a bylo
mi do
breku;
snad to
není tak
smutné,
můj malý
příteli;
dokud
cítíš
v dlaních
tvar té
loďky
a na
prstech
máš
ještě
pár kapek
smoly,
dokud
cítíš
její
vůni
a vidíš
napjaté
plachty
udělané
z mámina
kapesníku,
dotud
to není
smutné;
a táto,
uděláš
mi
jinou
loďku?
aby to,
co není,
zase
bylo?
to víš,
že udělám,
vždyť
já ji
mám
pro
tebe
už
skoro
hotovou
když
věci
byly
a nejsou,
to je
smutné,
viď?
jako
když
mi
tehdy
voda
vzala
tu
krásnou,
z kůry
vyřezanou
loďku,
a já tam
seděl
a bylo
mi do
breku;
snad to
není tak
smutné,
můj malý
příteli;
dokud
cítíš
v dlaních
tvar té
loďky
a na
prstech
máš
ještě
pár kapek
smoly,
dokud
cítíš
její
vůni
a vidíš
napjaté
plachty
udělané
z mámina
kapesníku,
dotud
to není
smutné;
a táto,
uděláš
mi
jinou
loďku?
aby to,
co není,
zase
bylo?
to víš,
že udělám,
vždyť
já ji
mám
pro
tebe
už
skoro
hotovou

