Historie

a táto,
když
věci
byly
a nejsou,
to je
smutné,
viď?
jako
když
mi
tehdy
voda
vzala
tu
krásnou,
z kůry
vyřezanou
loďku,
a já tam
seděl
a bylo
mi do
breku;
snad to
není tak
smutné,
můj malý
příteli;
dokud
cítíš
v dlaních
tvar té
loďky
a na
prstech
máš
ještě
pár kapek
smoly,
dokud
cítíš
její
vůni
a vidíš
napjaté
plachty
udělané
z mámina
kapesníku,
dotud
to není
smutné;
a táto,
uděláš
mi
jinou
loďku?
aby to,
co není,
zase
bylo?
to víš,
že udělám,
vždyť
já ji
mám
pro
tebe

skoro
hotovou
Tradice Mše za děti na Vyšehradě začala 18.února 2013. Ten den se nám narodila předčasně dcera, přežila značné zdravotní komplikace, a na jaře 2014 byla na Vyšehradě pokřtěna. První mše byla sloužena právě v onom roce 2014, v listopadu. Ale nemohu si zásluhu na této tradici přičíst sama. Dvě nejdůležitější osobnosti této tradice neopomenu zmínit. První je paní doktorka Magdalena Chvílová Weberová, nyní primářka dětského oddělení v Havlíčkově Brodě. Pro mnohé z nás, rodičů nedoušků, ten největší anděl záchrany a lidského přístupu. Mě nasměrovala k práci terapeutické, a také pronesla památnou větu „A proč u vás v Praze nemáte mši za děti?“
O pár let dříve, než se narodilo naše Nedouše, se panu Perničkovi narodily předčasně dvojčátka. Ač je pan Pernička veskrze nepraktikující katolík, v tak těžké situaci učinil slib. Jestliže děti přežijí, vystaví na svém pozemku kapli zasvěcenou Panně Marii. A jak slíbil, tak učinil. To zní jako v pohádce. Ona ta jeho kaplička je taková pohádková. A tak se scházíme každý rok v listopadu na poli mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou a v počasí typickém pro podzimní Vysočinu pospolu sdílíme náš svět. Pan Pernička spolu s paní doktorkou se snaží nevynechávat ani mši na Vyšehradě, jsou k zahlédnutí na mnoha fotkách v naší fotogaleriifacebookovém profilu.